Rozhovor o fyziologické podstatě vděčnosti
Rozhovor o fyziologické podstatě vděčnosti. V rozhovoru o fyziologické podstatě vděčnosti MUDr. Zornitza Petrova Markantová vysvětluje, jak vděčnost ovlivňuje naší samotnou fyziologickou podstatu. Jak projevovaný vděk ovlivňuje nejen naše duševní, ale i zdravotní pochody? Jak je vděk propojen s naší dobrou myslí a pevným zdravím?
Podcast:
Vděčnost či vděk je pocit ocenění nebo podobná pozitivní odezva pociťovaná příjemcem laskavosti, štědrosti, pomoci nebo jiných druhů podobných darů vůči jejich dárci.
Prožitek vděčnosti byl historicky jádrem několika světových náboženství. Jedná se také o téma zájmu starověkých, středověkých, moderních i současných filozofů.
Systematické studium vděčnosti v psychologii začalo až kolem roku 2000, pravděpodobně proto, že psychologie se tradičně více zaměřovala na pochopení úzkosti než na pochopení pozitivních emocí (tzv. pozitivní psychologie). Studium vděčnosti v psychologii zahrnovalo pochopení krátkodobého prožitku vděčnosti, individuálních rozdílů v tom, jak často lidé pociťují vděčnost, a vztahu mezi těmito dvěma aspekty, jakož i terapeutické výhody vděčnosti.
Vděčnost není totéž jako pocit závazku. Přestože se obě tyto emoce objevují v návaznosti na poskytnutí pomoci, k pocitu závazku dochází, předpokládá-li příjemce pomoci, že je povinen projevit vůči dárci určitou formu náhrady. Tyto dvě emoce tak mohou vést k různým druhům chování: zatímco pocit závazku může motivovat příjemce pomoci, aby se osobě, která pomohla, spíše vyhýbal, vděčnost může motivovat příjemce pomoci k tomu, aby svého dobrodince vyhledával a budoval vzájemý vztah. (zdroj)
