Rozhovor o hypochondrech
Rozhovor o hypochondrech – MUDr. Zornitza Petrova Markantová vysvětluje na praktických případech, co je to hypochondrie. Jak takoví duševně postižení komplikují život lékařům? A jak jsou pro sebe nebezpeční? Kolik nás všechny hypochondři stojí? A proč si je psychopaté v politice tak hýčkají? Odpovědni uvidíte a uslyšíte ve zbrusu novém rozhovoru o hypochondrech.
Podcast:
Hypochondrie, z řeckého hypochondrium tj. podžebří, je psychická porucha charakterizovaná až přehnaným a intenzivním zaměřením na vlastní zdravotní stav projevující se reálně ničím nepodloženým přesvědčením o vlastním vážném onemocnění. To může v určitých případech značně ovlivnit život člověka.
Podžebří byla oblast, kde se podle starověkých lékařů nacházel zdroj potíží pacientů trpících hypochondrií či depresemi, jelikož v těchto místech často lidé s těmito poruchami pociťují své obtíže.
Hypochondrická porucha (F45.2) se v klasifikaci podle MKN řadí do: Poruch duševních a poruch chování (F00–F99);; Neurotických, stresových a somatoformních poruch (F40–F48).
Základním rysem je přetrvávající zabývání myšlenkami‚ že pacient má jednu nebo více závažných a progresivních somatických nemocí‚ které se projevují trvalými somatickými potížemi nebo trvalým zabýváním se vlastním fyzickým vzhledem. Normální nebo běžné pocity a jevy často pacienti interpretují jako abnormální a zneklidňující. Pozornost je obvykle zaměřena pouze na jeden nebo dva orgány nebo tělesné systémy.
Hypochondrie mívá počátek v pozdní adolescenci a mladší dospělosti (20 – 30 let), ale je možná kdykoliv, zřídka se objevuje první výskyt po 50. roce věku. Mívá chronický a kolísavý průběh, zhoršuje se při stresu a v zátěžových životních situacích.
Hypochondrie se vyskytuje stejně u žen jako u mužů. Odhadem se celoživotní prevalence odhaduje na 3–14 %, šestiměsíční prevalence na 1–6 %. Odhaduje se, že asi 10–20 % zdravé populace má občasné obavy o zdraví, u neurotických pacientů se to týká až 45 %. (zdroj)
