Rozhovor o geriatrických závislostech
Rozhovor o geriatrických závislostech – MUDr. Zornitza Petrova Markantová v rozhovoru odpovídá na otázky jakými závislostmi trpí geriatričtí pacienti. Co se s tím dá dělat? A kdy je lepší nedělat nic, aby kvalita života pacientů nebyla zbytečně snižována.
Podcast:
Geriatrie
Geriatrie je jednak synonymum pojmu klinická gerontologie, jednak označení specializačního lékařského oboru (v ČR od r. 1983). Etymologicky je pojem odvozen od řeckého gerón (starý člověk) a iatró (léčím), anglické označení: geriatrics.
Obor se zabývá problematikou zdravotního a funkčního stavu ve stáří, zvláštnostmi chorob, jejich diagnostikování a léčení u starých lidí. Obor vychází z vnitřního lékařství, které obohacuje především poznatky neurologie, psychiatrie, fyzioterapie, ergoterapie a ošetřovatelství. Geriatrická práce je typicky týmová a vychází z komplexního geriatrického hodnocení pacienta (comprehensive geriatric assessment, CGA).
Geriatrická medicína je diferencovaná – má svou problematiku akutní, chronickou i paliativní. Zvláštní pozornost je věnována stařecké multimorbiditě, disabilitě, křehkosti (frailty) a geriatrickým syndromům (instability, imobility, hypomobility a dekondice, anorexie a malnutrice, kognitivního deficitu a demence, inkontinence a j.). Součástí geriatrie je také tzv. dlouhodobá péče (long-term care), komplexní zdravotně sociální péče o nemocné s funkčně závažným chronickým zdravotním postižením (disabilitou). (zdroj)
Závislost
Závislost je stav, kdy je někdo podmíněn nějakou okolností nebo situací, a není si vědom toho, že ji potřebuje ke své existenci. Živé organismy jsou závislé na dostatku kvalitní potravy, vody, vzduchu atd. Závislostí na osobě se rozumí obvykle závislost na její péči, lásce nebo přítomnosti (např. za normálních okolností je malé dítě závislé na svých rodičích).
Velice často je závislost způsobena tím, že člověku něco nahrazuje (např. přejídáním je velice často potlačována osamělost, smutek, sebelítost). Závislost jako taková pak přináší únik (např. při požití alkoholu nemyslí dotyčný člověk na věci, které ho sužují, nicméně při kocovině nebo i po následném vysřízlivění se dotyčný zpravidla cítí ještě mnohem hůře a osaměleji, než kdyby vůbec nepil, alkohol tak jako každá jiná návyková látka nebo závislost na ní řešení problémů jen odkládá a dlouhodobě tak více škodí než pomáhá).
Závislost na návykové látce nebo osobě zpravidla vzniká tak, že je člověk původně nezdravě závislý (nebo spoluzávislý, případně též zřetězeně závislý) na rodiči nebo rodičích, tuto závislost dosud nepřekonal a kompenzuje si ji návykovou látkou nebo nezdravou závislostí na jiné (náhradní) osobě (tzv. únik nebo útěk od řešení problému do vztahu), např. partnerovi nebo někom, kdo v jeho očích alespoň na počátku vztahu splňuje představu dobrého rodiče nebo osoby, která by mu dala to, co mu jeho rodiče neposkytli nebo neposkytují.
Velmi nepříznivé pro vývoj dítěte je, když ho emočně nevyzrálá matka nebo otec, kteří sami zatím svou nezdravou závislost na svých rodičích nepřekonali a kteří o dítě pečují, udržují (podobně jako je jejich rodiče nebo jeden z rodičů) manipulativním způsobem výchovy v nezdravé závislosti na nich třeba až do jeho pozdní dospělosti. Podobně nezdravé je, když jeden z rodičů udržuje manipulativním způsobem v nezdravé závislosti druhého z rodičů a dítě později tento rodičovský model chápe jako „normální“ a uplatňuje ho v dospělosti i ve své rodině, když se sám stane rodičem. (zdroj)
